Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak ovládat digitální fotoaparát

5. 7. 2011

4. Ovládání digitálních fotoaparátů

 

... aneb jak neudělat při nastavení fotoaparátu chybu ...

 

V předchozích dílech jsme se věnovali technice a ještě u ní chvilku zůstaneme. Nyní už máme doma nový fotoaparát a začneme pomalu pronikat do tajů jeho ovládání. Půjde tedy čistě o technické zvládnutí snímku, nikoliv o tom, jak fotografovat krajinu nebo portrét. Základem je správné držení fotoaparátu.

 

Jak držet digitální fotoaparát?
Možná se zdá tato otázka zbytečná, ale věřte, že většina lidí drží fofoaparát špatně. Zkuste si toho sami všímat a zjistíte, že spousta lidí drží fofoaparát pouze prsty tak, jakoby snad probíjel. Další skupina lidí se zas možná bojí, že jim upadne, a tak jej omotají svými prsty tak, že překryjí i blesk a někdy se dokonce na fotografiiích objeví i obrys prstu. Takže - prsty před objektiv fotoaparátu opravdu nepatří... A proč tolik povyku? Jde o to, že právě vlivem nesprávného držení fotoaparátu dochází úplně zbytečně k rozmazání snímku. Ne vždy budete fotografovat za jasného dne na krátké časy...

Fotograf drží svůj fofoaparát jinak:

Správné držení fotoaparátu - pokud se týká správného držení kompaktů, fotograf s ním ležérně a frajersky nemává jednou rukou, ale drží jej vždy oběma rukama (zrcadlovek se to netýká, protože ji jednou rukou prostě neudrží). Takže držet pevně (ne křečovitě), oběma rukama a lokty k tělu, pevný postoj, nohy mírně rozkročené, jedna noha trochu vpřed.

Správné držení zrcadlovky - platí předchozí, navíc jedna ruka podpírá ze spodu objektiv, jinak hrozí rozhýbání fotoaparátu - tady je zásadní rozdíl proti kompaktu. Časem zjistíte, že dokážete udržet z ruky stále delší a delší časy...

Stisknutí spouště - spoušť fotoaparátu stiskneme jemně, v žádném případě nesmí dojít k trhnutí. Při namáčknutí spouště dojde k zaostření, fotoaparát naměří hodnoty pro expozici a po domáčknutí spouště exponujeme. A můžeme začít s nastavením.

 

Sekvenční snímání

Samozřejmě, že nemusíte pořizovat pouze jeden snímek, ale můžete pořizovat jednu fotografii za druhou - použijete sekvenční snímání. Podle rychlosti a možností fotoaparátu (případně podle nastaveného rozlišení) můžete pořídit například 3 snímky/sec a to v délce několika sekund. Snímky se během sekvenčního snímání ukládají do vyrovnávací paměti a poté je fotoaparát začne ukládat na kartu. Zde je třeba si uvědomit, že ukládání velkého množství dat na paměťovou kartu může trvat poměrně dlouho (zde také záleží na rychlosti karty) a po tuto dobu je Váš fotoaparát "mimo provoz", ale velmi záleží na konkrétním modelu.

Sekvenční snímání můžete použít k zachycení události kdy těžko vystihnete správný okamžik zmáčknutí spouště, obvykle při rychlém pohybu, například při skoku sportovce do vody apod.

 

Kdy používat samospoušť?

samospoust.jpgJe jasné, že samospoušť použijeme tehdy, když chceme vyfotografovat sami sebe nebo skupinu, ke které v časové prodlevě doběhneme. Samospoušť se ale používá i v případě, že hrozí rozmazání snímku, např. při makru nebo špatných světelných podmínek, kdy fotografujeme ze stativu. Jde o to, že stisknutím spouště by se mohl fotoaparát pohnout. Samospoušť lze v tomto případě nahradit i dálkově ovládanou spouští. Pro eliminaci otřesů se někdy u zrcadlovek používá i předsklopení zrcátka.


Jaké rozlišení u digitálních fotoaparátů nastavit?


Zjednodušeně řečeno, rozlišení digitálního fotoaparátu udává, kolik obrazových bodů bude soubor obsahovat, jak veliké fotografie budete moci nechat vytisknout. Základní nastavení od výrobce je nastaveno na nejvyšší rozlišení, ale toto rozlišení  můžete zmenšovat. Platí, že čím vyšší rozlišení bude nastaveno, tím větší datový objem bude snímek mít, tím více místa zabere na paměťové kartě a také zápis na kartu může být delší.

Běžné použítí snímků - doporučuje se ponechat nastavení na nejvyšší rozlišení. Takový snímek bude obsahovat více obrazových dat a nikdy nevíte, jak budete fotografii ořezávat. Může se Vám pak stát, že po ořezu Vám ze snímku zbyde tak malý soubor, že z něj neuděláte ani pohlednici.

Rozlišení pro web - pokud budete snímky pořizovat pouze pro webové stránky, rozlišení můžete snížit až na 2MPix nebo i méně.

 

Jaký režim u digitálních fotoaparátů nastavit?

d90-ovladaci-kolecko.jpgKaždý digitální fotoaparát umožňuje vybírat z mnoha režimů, a tak si popíšeme, k čemu se vlastně hodí.

Automatický režim (AUTO) - univerzální, zcela automatický režim, vhodný pro většinu běžných situací. Zdůrazňuji výraz běžná situace - fotoaparát se snaží odhadnout, co fotografujete a podle toho nastavuje hodnoty expozice. Kdyby ale fungoval vždy na 100%, nic jiného by tam nemuselo být. Je lepší vašemu fotoaparátu napovědět. Výhodou je nenáročnost na ovládání - fotoaparát nastaví vše sám, a vy jen mačkáte spoušť. Do režimu AUTO ale nemůžete zasahovat. U zrcadlovek režim AUTO ani nepoužívejte - nemůžete pracovat s hloubkou ostrosti ani ostřit kam chcete.

Automatický režim (P) - automatický režim, do kterého ale můžete částečně zasáhnout. Do jaké míry vám to Váš model fotoaparátu dovolí, nalezznete v návodu, ale bývá to kompenzace expozice, označovaná např. jako EV, Exp +/- apod. Kompenzací expozice dokážete snímek ztmavit nebo zesvětlit, než nastavil automat. Kompenzací expozice korigujete histogram, al eo tom až později.

Priorita závěrky (S nebo Tv) - poloautomatické nastavení, kterému se říká priorita času. Vy zadáváte čas expozice a fotoaparát dopočítá hodnotu clony. Tím máte pod kontrolou délku expozice pod kontrolou, což se hodí např. při fotografování sportu nebo rychlého pohybu, kdy nastavíte krátký čas a objek nebude rozmazán. Tomuto způsobu se také říká zmrazení pohybu. Naopak pokud potřebujete vyvolat dojem pohybu (rozmazání pohybu), například u tekoucí vody, nastavíte čas expozice mnohem delší než by nastavil automat.

Priorita clony (A nebo Av) - poloautomatické nastavení, kterému se říká priorita clony. Vy zadáváte hodnotu clony (otevření clony v objektivu), čímž ovlivníte množství procházejícího světla objektivem. Fotoaparát dopočítá hodnotu času. Tím máte pod kontrolou clonové číslo, což se používá k určení hloubky ostrosti, tedy k tomu, jak má být rozostřené pozadí fotografovaného objektu, tedy jeho oddělení od pozadí. Při fotografování portrétu nastavíme co nejnižšší clonové číslo, a naopak při fotografování krajiny clonové číslo podstatně zvýšíme, tím dosáhneme ostrého snímku v celé jeho ploše.

Manuální režim (M) - bývá pouze v kvalitnějších fotoaparátech. V tomto režimu můžete nastavit nezávisle na sobě hodnoty clony i času. Tento režim je vhodný pouze pro zkušené uživatele, kteří chtějí mít vše plně pod kontrolou a vědí, čeho chtějí dosáhnout.

Scénické režimy

Kromě výše uvedených režimů jsou digitální fotoaparáty vybaveny několika (až mnoha) scénickými režimy. Obvykle je nazývají Portrét, Krajina, Sport apod. Výběr režimu by měl odpovídat typu snímané scény, takže výsledná fotografie by měla být lepší. Měla by, ale mnohdy není - většinou jde pouze o šidítka a marketingový tah výrobce - hodně funkcí = lepší model. Omyl - např. v režimech Sport nebo Děti sice fotoaparát správně zkrátí expozici, ale za cenu neúměrného zvýšení citlivosti, která je někdy až na úkor použitelnosti snímku. Neříkám, že scénické režimy jsou špatné, ale raděj si každý z nich vyzkoušejte, můžete tak předejít zklamání ze špatných snímků, které by jste dělali naostro.

Režim Makro - režim ve které můžete zaostřovat na velmi malé vzdálenosti, někdy již od 1 cm.
Tento režim ovšem neumožňuje ostřit na nekonečno, takže s ním můžete fotografovat opravdu pouze velmi zblízka, např. květiny, hmyz apod. Je třeba si ale uvědomit, že makro snímek snadno rozmažete, takže bývá nutný stativ a použití priority clony (A nebo Av), kdy bývá potřeba přiclonit.

 

Kompenzace expozice (EV, Exp +/-)

ev.jpgDigitální fotoaparát se snaží co může, ale někdy je prostě světelné podmínky dané scény nezvládá. Snímek může být příliš tmavý nebo světlý. Nastavení fotoaparátu můžeme upravit kompenzací expozice. Pokud tuto funkci v menu Vašeho fotoaparátu aktivujete, uvidíte stupnici s nulou uprostřed a znaménky + a - po stranách. Pomocí tlačítek pak kompenzujeme expozici do kladných nebo záporných hodnot. Zkuste si tipnout - jak kompenzovat expozici při fotografování na sněhu? Budete přidávat nebo ubírat? Mnozí jistě usuzují - na sněhu je světla dost (bílá barva odráží), takže ubrat. Omyl! Na sněhu je třeba nastavit kompenzaci expozice do kladných hodnot. Digitálnímu fotoaparátu se zdá totiž světla až moc a tak jej ztmaví (zvýší kontrast) a střední tony mohou vycházet příliš tmavé. 

U velmi světlé scény (například sníh nebo pláž) obvykle kompenzujeme expozici do kladných hodnot, u velmi tmavé scény (noční scéna) kompenzujeme expozici obvykle do záporných hodnot.

Záměrně používám slovo "obvykle" neboť jak známo, vyjímky potvrzují pravidlo...

 

Bodové měření expozice

matrix.jpgTeď už víme, jak snímek zesvětlit / ztmavvit, ale co když budeme fotografovat např. věž proti obloze? Fotoaparát scénu vyhodnotí, a zprůměruje jas scény. A věž samozřejmě zmavne. A to je problém. Co s tím? Fotoaparát totiž ve výchozím nastavení měří jas celé plochy obrazu. Tento způsob se nazývá celoplošné měření nabo např. Matrix, podle výrobce. Způsob měření ale můžeme změnit tím, že nastavíme zonální nebo bodové měření expozice. Pak fotoaparát vezme v úvahu pouze různě velkou kruhovou středovou oblast z plochy snímku. Velikost měřené plochy tedy můžeme v nastavení měnit a podle toho fotoaparát nastaví expoziční hodnoty. Bude ho tedy zajímat pouze určená oblast (naše věž) a to, že okolo ní do fotoaparátu teče z oblohy vysoké množství světla jej vůbec nezajímá. V nastavení fotoaparátu nalezneme tuto měřenou plochu uvedenou v procentech z celkové plochy snímaného obrazu.

Jak pracuje bodové měření expozice můžete jednoduše vyzkoušet tak, že nastavíte nejmenší možnou plochu měření (jedním bodem) a budete fotoaparátem pohybovat tak, aby se ve středu měnily světlé a tmavé plochy scény.

Tímto způsobem lze naopak vyfotografovat také scénu, v níž je velmi jasný bod (žárovka nebo její vlákno), a kdy by její okolí zákonitě zmavlo. Chce to trochu zkoušení a experimentů, přinevhodném nastavení bude snímek vypadat nepřirozeně.

 

Jak využívat expoziční bracketing?

bracketing.jpgPokud si nejste jisti, jak správně nastavit expozici, můžete použít funkci expoziční bracketing. O co jde? Digitální fotoaparát totiž v takovém případě nebude exponovat jeden snímek, ale několik zasebou (obvykle tři), přičemž každý z nich bude mít trochu jiné nastavení. První snímek bude tmavší, druhý "normální" a třetí snímek bude naopak světlejší. Fotoaparát tedy sám provede kompenzaci expozice v několika krocích. No a doma si pak vyberete ten pravý...

V této kompenzaci expozice můžete určit, o kolik se má nastavení lišit, tedy o kolik mají být jednotlivé snímky tmavší a světlejší. Expoziční bracketing se nemusí týkat pouze kompenzace expozice, ale podle možností fotoaparátu můžete použít například bracketing výkonu blesku apod.

 

Bodové ostření

ostrici-bod.jpgDigitální fotoaparát v režimu automatického ostření zaostřuje na tu část snímku, která má výrazné kontury nebo linie. Nějak fotoaparát vyhodnotit scénu musí a dělá to zkrátka po svém. A tak může zaostřit i na objekt, který není na scéně tím hlavním. Dalším příkladem může být situace, kdy fotoaparát ostří pouze na to , co je uprostřed. To, vzhledem k požadované kompozici také není to pravé. Pokud požadujeme, aby fotoaparát ostřil přesně a pouze tam, kam potřebujeme, musíme změnit režimem ostření, vybereme tedy bodové ostření. Bodové ostření je velice praktické a na zrcadlovkách vlastně nutné. Zvláště zrcadlovky umožňují pracovat s hlobkou ostrosti a je nutné ostřit přesně na požadovaný bod.Jako příklad si můžeme uvést portrét, kdy je nutné ostřit na oči, nebo pokud potřebujeme vyfotografovat objekt z plotem (zvíře v zoo).

d90-horni-displej.jpgV praxi pak vypadá bodové ostření tak, že pomocí ovladače přepínáme mezi ostřicími body až v hledáčku vybereme ten pravý. Pokud fotografujeme přes displej (pokročilé kompakty nebo živý náhled), na displeji posouváme ostřicí bod po ploše displeje. Bodový způsob ostření je pak nutný také u makro snímků, kdy pracujeme s hloubkou ostrosti.

Na ilustračním obrázku byl ostřicí bod určen plynulým posunem v režimu Live View

 

Jak nastavit vyvážení bílé

wb-auto.jpgDigitální fotoaparáty umožňují měnit bílou dle přednastavených hodnot (denní světlo, žárovka, zářivka apod), zadat přímo teplotu světla nebo určit ruční vyvážení bílé. Ale k čemu je vyvážení bílé vlastně dobré? Ve výchozím nastavení je nastaveno AUTO. Pracuje obvykle spolehlivě, pokud nefotografujeme pod umělým osvětlením. Zde většinou automatika selhává. Problém je v tom, že každý světelný zdroj vydává jinou teplotu barvy světla a na mnoha světelných zdrojích je tato hodnota uvedena. Sami to poznáte na úsporných žárovkách, které svítí studeně nebo tepleji. Lidský mozek se přizpůsobí a určí tuto barvu jako bílou, ale fotoaparát to vidí jinak. Pak se snadno stane, že jsou barvy ujeté např. do oranžova, do modra apod.

Proto jsou digitální fotoaparáty vybaveny přednastavenými hodnotami nebo umožňují přesnou ruční kalibraci. Pokud známe typ osvětlení nebo teplotu světla v daném prostředí, tu správnou vybereme. Dalším problém může nastat, pokud je ve fotografované scéně více světelných zdrojů, například uměle osvětlená místnost, kam proniká oknem světlo z okna. Pak je vhodné nastavit bílou barvu ručně.

Postup, jak manuálně nastavit na fotoaparátu bílou, je u veden v návodu konkrétního modelu, ale obvykle stačí v menu zvolit manuální nastavení, namířit na bílou plochu (list papíru) a stisknout spoušť. A můžete si být jisti, že bílá plocha bude na snímku opravdu bílá, a že barvy budou odpovídat skutečnosti. Tato naměřená hodnota obvykle zůstává v paměti fotoaparátu uložena a můžete ji příště znovu použít.

Až půjdete fotografovat do jiného prostředí, např. ven, nezapomeňte nastavení vrátit na Vaši obvyklou hodnotu!

Ještě poznámka - pokud fotografujete do formátu RAW, nemusíte si s nastavením bílé dělat zase tolik starostí. Hodnotu bílé můžete nastavit až editačním v programu, ve kterém budete RAW snímek zpracovávat - bílá se nastavuje stejně, jako kdyby jste snímek teprve pořizovali.

 

Jaké jsou režimy blesku?

 
blesk.jpgKaždý digitální fotoaparát, kromě profesionálních zrcadlovek, je vybaven věstavěným bleskem. Blesk je dobrá pomůcka, ale má jisté omezení a také možnost nastavení režimu blesku. Nejběžnější základní režimy blesku jsou:
- automatický režim blesku - digitální fotoaparát vyhodnotí scénu a podle svého uvážení blesk použije nebo ne. Výhodný režim, kdy nedokážeme odhadnout nutnost použití blesku.
-  trvale zapnutý blesk - blesk bude spuštěn při každé expozici. Používá se např. pro prosvětlení fotografovaného objektu v protisvětle
- zakázaný blesk - blesk nebude spuštěn nikdy. Tento režim se používá např. v prostředí, kde je blesk zakázán, při fotografování předmětů za sklem, malých dětí apod.

 

dsc_0297-blesk-v-protisvetle.jpg

Použití vynuceného blesku v protisvětle - portrét je optimálně prokreslený

 

Co je synchronizace blesku?

Dalším režimem blesku je Synchronizace s dlouhými časy (slow). Tato funkce umožňuje použití blesku i s velmi dlouhými časy. Pokud je totiž blesk spuštěn v běžném režimu, fotoaparát automaticky zkrátí čas expozice. Režim Synchronizace s dlouhými časy zachová nastavený čas při spuštění blesku. Používá se např. při fotografování krajiny za nízkého osvětlení, kdy současně bleskem osvětlíme blízké popředí. Další možností nastavení režimu blesku je synchronizace blesku na první lamelu nebo synchronizace blesku na druhou lamelu. funkce zní možná trochu záhadně, ale žádnou vědu v tom nemusíte hledat. Jde pouze o určení, zda má blesk spustit před otevřením závěrky (běžné nastavení) nebo až před jejím uzavřením. Praktický význam je v tom, že použití funkce synchronizace blesku na druhou lamelu umožňuje například u svíticího jedoucího automobilu vytvořit za ním světelnou stopu z jeho světel.

Jak používat blesk?

Blesk (většinou u kompaktů) způsobuje efekt červených očí, které způsobuje odraz světla od sítnice oka. Pokud máte funkci potlačení efektu červených očí, zapněte ji, ale zřejmě to moc nepomůže. Někteří výrobci používají také předbleskutí. Daleko lepší jsou výklopné blesky na zrcadlovkách, které jsou více vzdáleny od osy objektivu. Ideální jsou pak externí blesky, které dokáží zoomovat (tvarovat světelný kužel) společně se změnou ohniska objektivu. Během používání blesku je třeba si uvědomit, že blesk má poměrně omezený dosah. Proto se pokuste odhadnout, jak daleko je fotografovaný objekt. Počítejte s tím, že zabudovaný blesk ve fotoaparátu většinou dosáhnou někam okolo 5 metrů. V případě, že si potřebujete posvítit o několik metrů dál, můžete blesk klidně zakázat a ušetřit si tak kapacitu baterií. A nebo si pořídit speciální blesk s vysokým výkonem.

 

Jak nastavit citlivost (ISO)?

iso-800.jpgCo je to vlastně zkratka ISO? Tato zkratka byla převzata z označení kinofilmů a také u digitálních fotoaparátů představuje citlivost. Nasatvení citlivosti je u digitálních fotoaparátů velkou výhodou - nemusíte měnit film za citlivější, stačí pouze změnit hodnotu. Je ale třeba dodržovat několik zásad.

 - zvýšení citlivost (ISO) - pokud zvýšíme hodnotu ISO o jeden stupeň (o dvojnásobek), můžeme nastavit delší čas o jednu hodnotu (o dvojnásobek), tedy můžeme fotografovat ve slabším osvětlení (ve dvojnásobně slabším). Nebo můžeme zvýšit o jednu hodnotu clonové číslo (o dvojnásobek).

- zvýšení citlivosti a šumu - a to je ten problém - pokud zvýšíme ISO, může současně narůst šum, někdy až tak, ž eje snímek nepoužitelný. Hodnoty ISO tedy můžeme měnit pouze v omezených hodnotách, které se velmi liší od konkrétního modelu a typu digitálního fotoaparátu.

- nejnižší možné ISO - pokud chceme mít jistotu, že snímky nebudou obsahovat šum (přesněji jeho minimum), nastavíme nejnižší možnou hodnotu. Ta může být ISO 50, ale také ISO 200, záleží na modelu.

- automatické nastavení ISO - pokud necháme svému digitálnímu fotoaparátu zcela volnou ruku a nastavíme automatické nastavení ISO, může se stát, že za špatných světelných podmínek vystřelí hodnota ISO tak vysoko, že snímek smažete. Výrobci prostě chtějí prodávat a naservírují Vám papírově neskutečně vysoké hodnoty - bohužel nepoužitelné...

nastaveni-max-iso-.jpg- automatické nastavení ISO s omezením horní hranice - pokud to Váš fotoaparát umožňuje, pak je situace mnohem jednodušší. Můžete určit, že horní hodnota bude například max. ISO 800 a fotoaparát se bude pohybovat v nastavení citlivosti pouze v rozmezí spodní hodnota až tato Vaše horní mez. Toto nastavení lze kombinovat například s použitím poloautomatického režimu priorita clony. A pokud se fotoaparát do vymezených hodnot nevejde, upozorní Vás.

- redukce šumu - pokud Váš fotoaparát umožňuje redukovat šum, tuto funkci (při zhoršených světelných podmínkách) využívejte. Některé fotoaparáty redukci šumu zapínají automaticky, záleží na modelu. Digitální šum lze samozřejmě odstranit také během postprocesingu v počítači ve Vašem oblíbeném editačním programu nebo přímo ve speciálním programu, určeném k odstaňování šumu. Tyto programy přinášejí obvykle nejlepší výsledky při zachování ostrosti snímku. Samozřejmě je lepší vzniku šumu zabránit nastavením na minimální možnou hodnotu ISO a v prvé řadě nákupem fotoaparátu s větším senzorem.

Jak určit použitelnou horní hranici ISO?

Obecně lze říct, že u kompaktních přístrojů bývá použitelná horní hranice 400 ISO (vzhledem k minimálním rozměrům senzorů). Je dobré si tuto hranici vyzkoušet. Fotoaparát umístěte na stativ nebo tak, aby se nehýbal do prostoru, který není příliš osvětlený a fotografujte v něm např. černý předmět. Přepněte na manuální nastavení a můžete začít zkoušet - pořizujte stále stejné snímky. Nejprve nastavte nejnižší hodnotu ISO a z každým dalším snímkem postupně hodnotu ISO o jeden stupeň zvedejte - současně musíte stejným způsobem zkracovat čas. Až budete na maximální hodnotě, snímky si prohlédněte v počítači při 100% zvětšení. Uvidíte, do jaké hodnoty můžete jít bez dalšího odšumnění. Pravda je, že každý z barevných kanálů je obvykle zašumněný jinak, ale pro posouzení použitelnosti snímků by to mělo stačit.

Poté snímky otevřete ve Vašem editačním programu a zkuste snímky odšumnět. Tímto způsobem zjistíte, jaké snímky lze ještě zachránit a jaké budou prakticky vždy ke smazání.

 

Doostřování ve fotoaparátu

Kompakty softwarově doostřují až dost, ale u zrcadlovek je situace trochu odlišná. Výrobce nechává svému uživateli volnost a snímky je třeba doostřit. Obvykle to bývá úlek u začátečníků, kteří si obdivně prohlížejí fotografie v magazínech a pak jim z jejich nové zrcadlovky vypadne cosi neostrého... Problematika je ale trochu složitější - celková ostrost záleží na kvalitě objektivu, dokonce každého kusu objektivu, na použitém zoomu, kdy v jeho krajní poloze může dojít k horšímu vykreslování, na použité cloně - zkrátka určitě je nutné vytvořit několik zkušebních snímků a podívat se, jak se objektiv chová. Mělo by stačit základní nastavení fotoaparátu, případně trochu doostřování přidat a podle potřeby doostřit až v editoru. Zcela ostré snímky, které by zrcadlovka neustále vyráběla, se nemusí vždy hodit. Druhou věcí je, že začátečníci obvykle nastaví doostřování nadoraz, pak je doostří znovu v editoru a říkají - ten objektiv řeže, ale tyto snímky bývají často až přeostřené.

 

Nastavení barev ve fotoaparátu

Mnohé modely umožňují nastavení sytosti barev, barevné úpravy apod. Zde je otázkou, co uživatel od snímku zamýšlí, jaké jsou jeho představy o saturaci apod. Obecně je lepší ponechat nastavení tak jak je, ale samozřejmě je změnu možné vyzkoušet. Pozor ale na používání scénických režimů, např. režim Krajina někdy mění / zdůrazňuje odstín zelené. Vyšší modely umožňují nastavit barvy jednotlivých kanálů, ale to je práce pro odborníky, kteří vědí , co dělají. Další změnu v barvách přinese například použití polarizačního filtru, kdy se může stát, že pokud změníte nastavenií ve fotoaparátu z Netrální na Normální, výsledek bude až nepřirozený. Zkrátka je třeba vyzkoušet nastavení na konkrétním objektivu za různých teplot světla (v poledne a večer), ale já osobně bych doporučoval příliš se od výchozích hodnot neodklánět. Barevné úpravy, převody odstínů atd se pak dělají raděj až v editoru v PC. 

 

Jak používat optický zoom

zoomovani.jpgPokud nevlastníte pevný objektiv, můžete měnit ohniskovou vzdálenost - přibližovat nebo oddalovat scénu. Samozřejmě používejte pouze optický zoom, nikoliv digitální zoom - ten dělá pouze výřezy a proto jej vypněte. Zřejmě je Vám jasné, že když potřebujete objekt přiblížit, prostě si jej přitáhnete, ale je dobré znát, že zoomování má několik zákonitostí:

- minimální ohnisková vzdálenost - umožňuje vytvářet širokoúhlé záběry (wide). Používá se  například na snímky krajiny, v případě, že potřebujete do snímku dostat co nejvíc objektů kolem sebe, nebo v případě, že už prostě nemáte kam couvnout. Širokoúhlý záběr nepoužívajte na portréty, neboť dochází ke zkreslení obrazu. Objektiv nastavený na širokoúhlý záběr nepřispívá k rozostření pozadí.

- maximální ohnisková vzdálenost - umožňuje vytvářet detailní záběry, přibližovat scénu. Pomocí maximálního zoomu dokážete divákovi přiblížit děj tak, jak by jej nemohl běžně vidět.

Je třeba si ale uvědomit, že s rostoucím přiblížením současně klesá světelnost objektivu (pokud nemáte konstatně světelný objektiv v celém rozsahu), a bude nutné prodloužit čas nebo zvýšit ISO. Současně se zvyšuje rozostření pozadí, což se výborně hodí pro oddělení objektu od pozadí.

Mám použít zoom nebo jít blíž?

Možná Vás napadla otázka - mám přijít k fotografovanému objektu blíž nebo mám přizoomovat? Je to jedno nebo ne? Odpověď zní - rozhodně to jedno není! Můžete si to sami vyzkoušet - nastavte na objektivu maximální ohnisková vzdálenost, zaměřte se na určitý objekt a pomalu se přibližujte (pozor na zakopnutí). Současně ohniskovou vzdálenost snižujte tak, aby byl objekt přibližně stejně veliký. Cestou udělejte několik snímků a přesvědčte se sami, jaké budou ve snímcích rozdíly! A možná přijdete na to, že používáním zoomu můžete být kreativní...

 

Zobrazení mřížky Zlatý řez ve fotoaparátu

Mnohé modely digitálních umožňují zapnout pomocné funkce, které ulehčují kompozici snímku. Představíme si dvě z nich:

- mřížka Zlatý řez (pravidla třetin) - umožňuje zobrazit na displeji fotoaparátu stejnou pomocnou mřížku, kterou lze aktivovat v editoru, tedy mřížku pro snadnější kompozici, tzv. zlatý řez. Kompozici snímku se budeme v některé z dalších kapitol, ale uvádím ji zde zatím jako možnost aktivace na Vašem fotoaparátu, o čemž možná ani nevíte. Já osobně tuto mřížku nepoužívám, protože mám již oko na pravidlo třetin vycvičené a mřížka (pro mě osobně) naopak odvádí pozornost od scény.

- pomocné pruhy pro formát 3:2 - kompakty v drtivé většině snímají obraz ve formátu (poměru stran 4:3. Ale víme, že běžné fotopapíry se vyrábějí v poměru stran 3:2. Pokud aktivujeme funkci zobrazení pomocných pruhů, v horní a dolní části displeje se zobrazí dva zastíňující poloprůhledné pruhy, které změní viditelnou část displeje na poměr stran 3:2. Tím získáme představu, jak bude snímek vypadat po ořezu na formát fotopapíru a umožní nám to snadnější kompozici. Pokud totiž budeme kompozici snímku vytvářet přes celou plochu displeje, snadno poté přijdeme o důležitou část snímku.  

Histogram

Histogram je graf, který nám může o fotografii lecos říct a proto s nastavením fotoaparátu úzce souvisí. Téma histogram však vyžaduje trochu prostoru, a proto mu věnujeme následující díl.

 

 

 < Předchozí        Obsah        Následující >

 

 Zpět na hlavní stranu

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dotaz

(Marie, 27. 1. 2014 11:34)

Dobrý den,
prosím o radu, co znamenaná, když fotoaparát ( Sony alpha 58) při zapnutí začne tikat, blikat červeně zkratka AV a na nic nereaguje, nic jiného nenaskočí) a jak se to dá odstranit?
Předem děkuji ( jsem začátečník, takže se omlouvám, pokud je tento dotaz hloupý)!

Re: dotaz

(autor, 27. 1. 2014 22:42)

Dobrý den,

s fotoaparátem Sony Alpha jsem bohužel nepřišel do styku, takže netuším... Zkuste projít nějaká diskuzní fóra uživatelů Sony (naleznete třeba na Grafika.cz), a případně se zeptat tam...
Přeji brzké vyřešení problému,
Vlastimil Modr

podekovani

(Jey, 14. 4. 2013 1:27)

S radosti jsem objevila Vase "zjednodusene" vysvetleni jak nastavit digitalni fotoaparat. Jeste bych uvitala, kdyby jste dal priklad kolik ceho kdy - hodnoty pro bezne foceni
diky J.

Re: podekovani

(autor, 14. 4. 2013 14:51)

Dobrý den,
na zodpovězení této otázky bych mohl založit nové stránky :-) Nebudu tu házet žádná čísla, protože jde o to, CO vlastně chcete fotit, např. u portrétu se nastavuje co nejnižší možná clona (cílem je rozzostřené pozadí), u krajiny zase naopak. Ale pokud budete fotit sport nebo reportážní snímky, potřebujete naopak co nejkratší čas. Hodnoty velmi ovlivňuje fakt, jestli používáte stabilizovaný objektiv, jak se Vám klepou ruce nebo zda použijete stativ, jaká je světelnost daného objektivu, jaké max. použitelné ISO Váš model fotoaparátu umožňuje atd.

Pokud o této problematice zatím mnoho nevíte, používejte nejprve přednastavené scénické režimy a dívejte se na Exif data fotky - co v daných podmínkách Váš fotoaparát nastavil z ahodnoty. Časem přejděte na poloautomatické režimy - priorita času nebo clony. Nejprve ale musíte pochopit, k čemu clona, čas a ISO slouží, a jak se vzájemně ovlivňují (musí být vzájemně vyvážené s ohledem na danou scénu).

Na obecné focení je tam režim AUTO :-) Pokud chcete fotit například krajinu, dejte do vyhledávače jak fotit krajinu, apod - dozvíte se, že clona bude plácnu 10 i víc, ale pak Vám může vyjít čas, který už neudržíte z ruky - je to opravdu velmi obsáhlé téma nad rámec tohoto článku...
Díky za pochopení a hezký den,
VM

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA